Honzíkova cesta

Výlet, ale ne ledajaký!

Červen 6th, 2007

Výlet, ale ne ledajaký!

Vážení příznivci rozverného cestovatele a tvůrce zápisníku Honzíkova cesta. Příští řádky budou něco. Dlouho a toužebně očekávaná pracovně-rekreační cesta na ostrov Santorini se stala skutečností. Je úterý večer, právě jsem se prošel městem a prošel svou prezentací, kterou mám zítra hned v prvním bloku a tak můžu poskytnout první informace z tohodle ráje. Nedivím se, že ta vzdělanost pochází z Řecka, protože tady je to prostě inspirativní i pro totální tupa. Mno a proč se učíme o řeckých bozích? Protože i Bohové jsou taky jenom lidé a když si můžou vybrat kde se budou vyskytovat, tak to byc
h se taky dvakrát nerozmýšlel.

Ale popořadě. Cesta začala v vstáváním v 8 ráno. To je v klidu, vstávám o dost dříve poslední dobou protože mám nějak moc věcí, který mi nedaj spát… takže jsem se pěkně přesunul na letiště, kde jsem byl přesně v 10 i když se můžou kvůli bushovi všichni po…t. V klídku jsem se procheckoval a čekal. Po tom, co nás s nějakým spožděním nahnali do busu, který nás měl odvézt k letadlu, jsme v tomto inkriminovaném busu stáli přes 20 minut. Řekli nám, že náš železný pták má technické potíže a že za hodinu poletíme jiným.. mno. Mít v Athnénách hodinu na přestup, tak jsem asi hotovej… (což mě nutilo přemýšlet, jestli letenka do Glasgow se 45 minutama na přestup v Amsterdamu byl uplně dobrej nápad … ale nic lepšího nebylo) …ale to je až v srpnu … mno ale v Athénách jsem měl skoro 4 hodinu, takže teď už jen tři… pohoda jez.

Jinak fšechno fklidu. Na palubě ČSA dobré jídlo, které se jí železným příborem (flašku šampáňa a vodu vám na při kontrole vyhodí, protože je to nebezpečné, zatímco nůž a vidlička jsou nerez, takže se vám případná bodná rána nezanítí ) Dokonce i s lineckým kolečkem jako desert. Dolů bylo vidět prt, až teda na okruh nad Aténama, ten byl parádní. V aténách na letišti jsem zašel do nějakýho muzea (na trochu kalčr a motal jsem se tam jak nudle v bandě), pak ke kačerům a během toho co jsem cpal burger do hlavy jsem koukal na přistávací dráhu. Pěkný výhled tam maj od kačerů. Pak už jsem jenom čekal a četl knihu (!!!). Už bylo 15 minut po tom co jsme se měli nalodit, a pořád nás nevolali. Pak řekli „Last call for passengers to Santorini“. Všichni pěkně znejistili, protože žádný „previous call“ nebyl. Let byl takovej typicky Simpsonovskej. Přišlo mě, že jsme vystoupali do výšin jen kvůli tomu, abysme si dali Colu. Protože když sme přestali stoupat, hned nám daly pití, za 10 minut ho sebrali a začali sme klesat. Přesně to vidím, jak by to vypadalo nakreslené v Simpsnech

Krásná otáčka nad Ostrovem a přistáli sme na pidi letišti. První auto, který jsem zahlídl bylo …. co Hubine? … (mno jooo… Fako…. ale ne jako Felix … vošklivější….). Asi 15 minut jsem tam zevloval a hledal zastávku busu, ale ten jel až za 40 minut, tak jsem jel za 10 euráčů do hotelu (který jsem mimochodem absolutně netušil kde je, protože na webu prostě není žádná mapa).

A co ON SITE?
Konferenční centrum je za rohem. Dal jsem jen krátkou procházku, ale ted už vím, že město Fira (Thira – hlavní město) je užasný. Jen blázen by odsud odjížděl … Není tu pitná voda, tak jsem se trochu bál kolik taková voda bude v na hlavní turistické cestě stát, ale vono jen jedno jediný ojro. Takže to jsou asi vydřiduši jen u Karlova mostu…

…. mno a místní čás už bije skoro pulnoc, takže je čas jít spát. Zítra ráno se těším na snídani, protože hotel vypadá moc dobře a pan recepční taky….

Update – prezentaci už mám za sebou .. a vylezlo slunce, takže se uvidííííí

Entry Filed under: zážitky z cest, škola (života)