Honzíkova cesta

Voda živááá

Květen 30th, 2008

Další den. Nic zvláštního se nestalo, přečtu proto jenom začátky kapitol z deníku. Bolení v krku neustupuje, přidal se i kašel. Marmeládu k snídani nejím ani po třech dnech. Včera jsem ztratil 100 dirhamů. Zapomněl jsem si v hotelu plavky. Nenacházím nic vhodného k obědu. Hladovím. Konečně zajímavé přednášky! Vydávám se do města. Jím na nejšpinavějším náměstí místní pochoutky. Dám si zítra šnečí polívku? Voda zatím z láhve neutekla, vypil jsem ji. Budu žít i zítra? Co na to Mirek Dušín?

Parádní den, trochu jsem hladověl, v krku bolí pořád, metaxa je bezradná. Jox taky. Není to dobrý. Změnil jsem plány a zůstanu v Marrakechi až do soboty, pojedu na výlet. V Casablance toho prý k vidění moc není, takže se to beze mě obejde. Byl jsem hladový jak pes a tak jsem využil nabídky trhovců a dal si u nich nějaký grilovaný špízeček. Viz foto. Teď sedím na střešní terase hotelu, teploučký vítr si pohrává se zavěšenejma lampama a z venku hulákají malí Arabáši a z dáli je slyšet mumraj z náměstí. Začíná mě bolet hlava z toho, že tu nejsou cítit ty motorky, ale příjemný čerstvý vánek. Ležím si tu na lehátku a píšu tenhle skřek. Přemýšlím, co z toho by se dalo importovat na můj balkónek, abych si tuhle pohodu mohl užívat i doma…. takový vítr jaký tu teď, je v Čechách v létě jen těsně před bouřkou. Takže ten nejde importovat. Parádní potemnělá atmoška – ta by šla, jen sehnat tu lampu. To půjde. Lehátko. Mám síť. Hluk z ulice. Pověsím na nástěnku, že v noci bude v putice pivo za polovic a důchodci hluk nadělaj (ani jsem nestihl popsat, jak jsem s důchodcem(a) vykopal válečnou sekeru díky svému dobrodiní být členem výboru vlastníků. Ooo bóže, to si ještě užijeme. Jak psal D-FENS, nezbyde než vzít rozum do hrsti, hool do ruky a hnát je. Místo, aby v tom baráku dělali něco užitečného, třeba posekali trávu, když maj celej den kulo co na práci … ne, radši se budou hádat do krve … ať mě tam někdo zkusí moralizovat … to uvidí) … mno, jsem se rozlítil. Nic! Prostě tak. … Právě začali hulákat z minaretu, asi se pudu pomodlit, vyčůrat a spát … přece jenom už je 9 hodin večer.

tady jsem večeřel:

tohle je trh

a tady bydlím…

Entry Filed under: zážitky z cest