Honzíkova cesta

Švédsko 2008 fíčuring story jak feek

Červen 23rd, 2008

jeden poměrně krátky post z další (v pořadí již čtvrté cesty na sever). Takže opět začnu ze široka. Bláňa, Honza a já jsme se rozhodli, že vyrazíme na sever… my s Bláňou už po čtvrté, Honza po druhé. A tak se jelo. Na přípravy nebyl moc čas a tak jsme se ani nějak nedohodli v kolik pojedeme. Jeli jsme o dvě hodiny později než jsem si představoval a tak jsme rychle přeházeli věci z mýho auta do Honzovýho a vyrazili. Cesta ubíhala krásně příjemně a když jsme se vystřídali v řízení začal jsem mít pocit, že mi chybí klíče od mýho auta. Nenechal jsem se moc rozhodit a nerušeně koutkem oka sledoval na Honzově monitoru Přátelé a zbylými třemi koutky oka silnici před námi. Cesta uběhla rychle a až na to že nám docházel benzín všechno vypadalo v klídku. Odbočili jsme z dálnice (cestou na sever Německa jsou pumpy zásadně mimo dálnice v přilehlých městech) a s poměrně prázdnou nádrží sledovali ceduli na pumpu. Přislo mi, že už jedeme příliš dlouho a tak jsem se poptal germána a ten mi řekl, že ta pumpa je zavřená a že další je někde v řiti. Tak jsme tam jeli a navíc ještě z navigace měli v merku jinou pumpu, ale ta už byla – podle našeho odhadu – za hranicí možností našeho paliva. Takže v avízovaném městě žádná pumpa nebyla ale zázrakem jsme dojeli k tý druhý, tam natankovali a jeli. Nechci radši řešit co by bylo, kdybysme někde mimo dalnici, s trajektem, který odjížděl za 3 hodiny, měli řešit nepojízdné auto. Mno nic. Trochu mě trápily ty klíče, tak jsem jen tak letmo prohledal auto a nenašel. No nic. Na trajektu jsme pospali a ráno jsem někdy v 10 důkladně prohledal svoje zavazadlo a nic. A to už pomalu „žádná legrace“. Náhradní nemám. Tak jsem zavolal ségře a zeptal se, jestli by mohla dojet kouknout, jestli mi třeba nespadly na parkáči u školy. Mno. A to je tak všchno, co mě napadlo. Za půl hodiny psala ségra, že jsem nechal klíče v zámku auta a auto samozřejmě odemčené. No, je to pro smrtelníka těžko pochopitelné to chápu (třeba jak nechat klíče v zámku a odjet, nebo to, že auto stálo asi 16 hodin v Praze přes noc připraveno k použití bez násilí), ale trochu mi vrtalo hlavou, jaktože by se mi měl stát další – pardon – průser, když svou porci smůly už jsem měl mít na letošek vybranou… a tak se stalo. Všechno zachráněno. Cesta pak už ubíhala příjemně, jídla, muziky i čtení bylo dost… více příště

Entry Filed under: zážitky z cest