Honzíkova cesta

Jeden průšvih ročně stačí, drahoušku

Tak. Jednou ročně se opravdu nezadaří. A málem to bylo dneska. Opět story jak feek [fík]. Po nemohlo to být napořád, batoh story byl tohle zase kardinální adept na průser roku. Ale jako během mých cest i teď jsem byl zachráněn vyšší mocí, na kterou už jsem málem zapomněl. Tak o co šlo? Vyrazil jsem opět na kole. Projel svou oblíbenou trasu a potkal s Hubinama v centru. Zamkl kolo a odešel s nima hledat stánek s pivem. Až sem dobrý. V ruce jsem měl tašku s peněženkou (se vším v ní), telefonem, klíčema od auta, bytu, gpsku a tatranku. Když jsem odemkl kolo, Zuuza mi vzala helmu a šli jsme do přilehlé putiky. Cestou jsme minuli jednoho socku, co prý smrděl jako my po návratu z rozlučky (což byl takový jakoby vtip ). Usedli jsme do putiky a já se zeptal, jestli mi někdo nesl tu taštičku. Nikdo. Zůstala na zábradlí kde bylo kolo. Běžel jsem tam a už z dálky viděl, že taška je fuč. To mi bylo trochu ouzko. Neměl bych se ani jak dostat domu, ani jak do práce, ani jak do auta. Přiběhl jsem na křižovatku Národní, mostu Legií, Smetanova a Masarykova nábřeží. A teď kudy na výběr jsem měl tři možnosti. Běžel jsem asi 200 metrů rovně, s tím, že nevím proč, jsem primárně v davu lidí (a že v neděli na nábřeží lidi jsou) hledal tu socku. Usoudil jsem, že 200 metrů je tak max co socka mohla ujít, tak jsem běžel zpět a rozhodl se běžet přes most Legií. Po asi 150 metrech jsem před sebou socku uviděl, ale vypadala, že mojí tašku nemá. Nicméně to byla moje poslední možnost. Běžel jsem po druhé straně mostu, předeběhl ho, přeběhl silnici a vyrazil na něj. Je to neuvěřitelné, ale z pod bundy mu koukal roh té mojí tašky. Řekl jsem mu, že má mojí tašku o on mi jí dal. Byl jsem z toho tak zmatenej, že jsem nevěděl, jestli mu mám děkovat, nebo nadávat. Měl bych mu asi poděkovat, že šel přes most Legií, že šel pomalu a že smrděl tak, že jsme si ho všimli. Ach jo.

To, že si teď ležím v posteli s notebookem, a před chvilkou se z koupelny ozvala brutální rána protože se sesunulo zrcadlo, který tam asi 100 let už drží a rozmlátilo o umyvadlo je fakt už jenom k pousmátí … aspoň nebudu ráno vyděšenej jak vypadám

1 comment Červen 7th, 2009 |

Luxusní výlet po Praze

Dalo to hodně přemlouvání, ale nakonec jsem zašel do sklepa, oprášil kolo, dofoukl pneumatiky a vyrazil na výlet. Cílem letošního léta byla vydat se podle Rokytky, tam co jsme s Martinem pluli během jednoho podzimního dne. Věděl jsem, že podle řeky vede stezka, ale musím říct, že to předčilo moje očekávání. Skoro 12 km po Praze jenom po lesech a parcích, to je bomba… a pak podle Vltavy na náplavce… paráda. Pak projet Staromákem plným lidí, to je další výzva. V Bontonlandu jsem si koupil DVD a pokračoval po Vinohradský domu (tuhle část možná příště překonám metrem).

více zde:

http://sportstracker.nokia.com/nts/workoutdetail/index.do?id=936694

Add comment Květen 1st, 2009 |

On the road again

Vzal jsem si v KB dovolenou, abych mohl jet pracovat pro školu do Dublinu na závěrečné review našeho projektu, mého chlebodárce po tři roky. Pracuju usilovně na něčem, co bychom tam ukázali. Tento víkend je doufám poslední plněpracovní (resp. snažil jsem se pracovat i v sobotu, ale zřejmě moje tělo potřebuje alespoň jeden den trochu odpočívat) a pak budou následovat:
— (po vydařeném plesu z minulého víkendu v Jílovém a velmi vydařené kolaudaci Pavla)
— ples v JH se starými známýmí
— jarní Ohře?
— svatba Janičky?
— svatba Davida
— voda (Vltava)
— třítýdenní pobyt v USA (zase školní akce – to bude zbytek mojí dovolený )

ale těším se na to všechno!

Add comment Březen 15th, 2009 |

Pak že není o čem psát

I během pracovních dnů se může přihodit něco velkého! Simpsni začaly po 20 letech (přesně ve 430. epizodě!!) vysílat v HDTV a změnili po 20 letech znělku

Updated: při čištění disku jsem našel jednu hlášku ze Simpsnů: Když Monty Burns vyplňoval svou zdravotní kartu na otázku „Příčina smrti rodičů“ uvedl „Stáli mi v cestě“

1 comment Únor 17th, 2009 |

EpiBlogue

Došel jsem. Ne na konec cesty, na to jsem asi přiliš mladý, ani jsem nedošel na zcestí a ani jsem nedošel do slepé uličky. Takže težko říct. Rozhodně jsem opustil pěšinku která byla lemována studiem. A dostal jsem se na poněkud širší cestu jménem komerce. A je to tak komerční, že jsem zakotvil v Komerční bance na IT oddělení. Mimo zaměstnaneckých výhod jsem dostal jako bonus každodenní vstávání a nutnost uchovávat bankovní tajemství… takže sice jdu po Honzíkovo cestě, ale nikomu o tom nesmím říct, asi. Ale nemyslím si, že bych ten blog tímhle EpiBloguem zabalil, jen už to bude trochu jiný blog.

Takže si přeju hodně zdaru h.

4 comments Leden 20th, 2009 |