Honzíkova cesta

Ostrava-Praha, za tři hodiny woe

Březen 7th, 2007

Mám volnou chvilku, než musím vstát a zjistil jsem, že jsem slíbil popsat cestu do Ostravy a zpět, takže tak činím. Věrní vědí, že jsem pravděpodobně nejzarytější odpůrce vlaků. Resp. mám rád Vlaky (s velkým V) a rád se svezu v čistém, nehlučném a z hlediska fyzikálních sil konstantním prostředí. Za život jsem jel Vlakem asi 3×. Takže cesta do Ostravy byla výzva projet se Vlakem po ČR. Lístek za 500 Kč jedním směrem. Ok. Zkoušel jsem sehnat pár lidí, že bychom jeli jako skupina a ušetřené peníze investovali do příplatku 100 kč za první třídu, kde jsou elektrické zásuvky pro naše elektronické bratry. Výsledek? Skupinu jsem sehnal, ale v první třídě není možné koupit skupinu. Takže pěkně druhou. Neva – hráli jsme Carcassone po síti a cesta ubíhala příjemně. Hned po startu z Prahy jsem navštívil BoardBistro a dal si tam pivo (mají jen malý čepovaný Budvar) a nějaké jídlo. Personál nad míru příjemný dokonce mi i poradili při výběru jídla. Za tři hodiny a 9 minut jsme byli v Ostravě. Dobrý, ne woe?
Konference Znalosti, která byla cílem naší výpravy, se konala v areálu VŠB. Hned večer jsme zkoušeli kolem kolejí najít nějakou hospu. Neúspěšně. Jedna byla plná, druhá zavřená a ve třetí za 5 minut (v 10) zavírali. Ach jo. Přednášky byly v krásné nové aule, která se možná může měřit i s naší Rajskou budovou. Měřit se také může některými zprzněními, jako že ve všech sálech chybí elektrické zásuvky. Pak tam drže informatika, když nemá proud.
Některé přednášky byly zajímavé. Některé vůbec. Trochu na rozpacích jsem byl na přednášce o vyhledávání informací pomocí včel a pak na přednášce o znalostním managementu, kde se jistá dáma z VŠE snažila mimo jiné sdělit, že má skupinu studentů, které něco baví. Nevím co vlastně ti studenti dělali a hlavně si myslím, že takoví studenti na VŠE prostě nejsou.
My jsme se s Ondrou na Pavlovo doporučení vydali do dolu. Vtipné to bylo. Dvouhodinová prohlídka za kapsu nevětrajících 30 Kč, včetně (s-z)fárání do dolu. Po prohlídce muzea, nám bylo sděleno, že máme možnost (s-z)fárat do „hlupky“ až 450…. cm. Takže asi jako na Floře do garáže. Nicméně průvodce dolem byl velmi vtipný starý horník a jeho vtipy byly fakt luxusní.
Co dál? Byl raut. Zajímavé. Hudba hrála dost nahlas, nedalo se moc mluvit. Jídlo nosili v podivném pořadí. Nejdříve tam byly takové klasické routové jednohubky. Po asi hodině přinesli teplý guláš a po další hodině mísu steaků a kopu hranolek, na které už nikdo neměl ani pomyšlení. Takže tolik.
Potkal jsem tam spoustu starých známých a poznal něco nového… takže

Entry Filed under: zážitky z cest