Honzíkova cesta

Německo – Část 5 – Nevycházím (z údivu)

Listopad 5th, 2006

Taak. Po krátké přestávce způsobenou nechutí něco publikovat jsem opět zde. Co nového? Tak začnu netradičně popořadě. Byl jsem v nějaké čajovně (ale prodávali tam pivo a víno, takže to zas taková čajovna nebyla). Seděl jsem tam s Manuelem a Idoiou a bylo tam pár Němců. Pokaždý mluvili jinou řečí… s Manuelem španělsky, se mnou anglicky, s někým francouzsky. Byl jsem z toho trochu smutnej. Já válčím i s češtinou, anglicky se mi sice daří, ale denně jsem přesvědčován, že výuka byla někde zanedbávána… Němčinu už neřeším. Tomu už se jenom směju. No… ale pak jsem se dozvěděl, že mimo toho, že umí další jazyk (celkem teda 5) studují překlad. Tak jsem si trochu oddychl, a tiše jsem doufal, že neumí do 5 počítat. A to ja zase jo…

Poslední dva víkendy jsem tak nějak pracoval, ve škole zůstávám tak do 19 hodin, takže si tu moc legrace neužiju. Bohužel už zase najíždím na pražský způsob práce, tj. dopoledne administrativa a věci kolem (reporty, newsletter, maily atd) a poo se věnuji práci kvůli které tu jsem (komerce a můj výzkum z Phy pak přichází na řadu pozdě večer). To mi připomíná návštěvu kolegy z UFAL MFF, který byl první Čech, kterého jsem tu potkal a se kterým jsem rodnou řečí promluvil, který se mi několikrát zmínil, že si programuje pro radost. Třeba večer, nebo celou noc a ráno jde domu. Mno, tohle já když slyším, tak nevím… jsem asi jinej. Další perlička byla, že Manuel měl pocit, že toho človíčka odněkud zná. Pak se ho ptal, jestli náhodou nebyl v Bostonu na nějakým semináři… no a von tam byl… jak je ten svět malej.
Jeden z pátků jsme zavítali do australské restaurace. Ochutnali jsme půl australské buše i s močálem (klokánka, krokodýlka a pštrosíka). Pili jsme k tomu pivo Fosters. K naší skupině se ještě přidal kluk s holkou z Brazílie co tu jsou na stáži v Boschi. Co se dělo v následujících týdnech to už si nevzpomínám (ne díky Fosters, ale prostě nevzpomínám), až tento víkend byl zase trochu veselejší. Šli jsme do aquaparku, byly tam mimo jiné dva venkovní bazény s horkou vodou, z toho jedna voda  byl slaná. Kolem pršelo a my tam krásně vegetili. Předtím jsem šel koupit lístek na vlak (bože už zase pojedu vlakem) mno a cena byla vskutku lidová. 43 eur za cestu na letiště do Frankfurtu (asi 150 km) a zpět mi přijde trochu moc, na to že je to pořád jenom vlak. A to ještě jsem získal slevu Herbst Spezial, která činila bratru 10 eur. Jo a to ještě moje tolikrát zmiňovaná karta do menzy platí jako lítačka po celýýým Saarsku, takže ten vlak platím jen od hranic Saarska. Pak jsem šel (POZOR HOLKY!!) poprvé nakupovat. Nějak mi chyběly dva svetry, tak jsem je v prvním krámě zakoupil. Pěkný jsou. Výběrem 500 eur, lístkama a nákupem jsem konečně svou exklusivní embossovanou kartu trochu provětral … už si nestěžuju, že pro ní není využití.

Na fotbale jsem dlouho nebyl, protože prší, takže tím asi moje kariéra končí. Mno, nezbývá něž poděkovat věrným fanouškům.

Entry Filed under: škola (života),zážitky z cest