Honzíkova cesta

Německo – část 3 – Oni jsou trochu dál

Říjen 10th, 2006

Po tom co jsem minulý týden 3 dny strávil léčením nějakého německého brouka, můžu konstatovat, že nemoci tady mají stejný jako v CZ a stejně špatně se i léčí, eště když poněkud šetří na topení. Nicméně se v dnešní části dozvíte něco o podstatných rozdílech, které jsem tu opět zaznamenal. Přišel jsem dnes do práce dříve než většina ostatních (jsem tu od půl 10.) tak něco rychle sesmolím

Akualizováno: Včera jsem si koupil 100 gramů salámu a na něm je, že je vyrobenej ze 125 gramů masa… voni sou fakt dál… pak jsem byl taky konečně v putyce a po 3 pivech jsem byl skoro rodilej mluvčí. Aby toho nebylo málo, tak pudu asi zítra hrát fotbal, v rámci utužování Česko-SRN relationshipu. HAHAHA

Tak, to co mě tady téměř denně překvapuje je fakt, že v toustovým chlebu nemají patky, což si myslím, že je velmi podstatný rozdíl oproti CZ. Ostatní věci už tak nepřekvapí. Co překvapí je, že s mojí novou exklusivní embosovanou Master-kartou si můžu ráno klidně mazat chleba, protože se tady nějak netrhnou v příjímání plateb z VŠE pozlacených karet. Resp. si tady šušněj nějakej svůj EC Card standart a mojí širokou nabídku karet vehementně odmítají…. hubine… kde je EDI, nebo nějaký podobně univerzální, leč drahý řešení? Mno teda..voni je ty karty berou, ale v nějakejch hyperkrámech, kam já teda nepáchnu. To radši dám příjemných 100 kč za výber z bankomatu. Nebo 150 Kč u spořitelny. To se vyplatí asi víc. Takže jediný bezhotovostní placení je kartou do menzy, kterou se dá platit i v automatu na Coca-Colu a v nějakejch kavárnách po škole. Taky jsem si všiml, že autobusy si tady teda na přesnost nehrají. Stojím tam dycky (2x ze 2 pokusů dostat se do školy busem) a koukám co kde lítá, ale bus ne a ne. Ale pak přijede, ukážu mu kartu do MENZY a jedu ZDR. Oni jsou dál…. V neděli byla podniknuta mezinárodní výprava za knížetem Lucemburským. Foto na tradičním místě …. Foto z Lucemburska Neomezený dálniční limit, který je jediným receptem na moje exklusivní zimní pneu, které se snaží přehučet i můj zpěv. Kolem 140-150km/h už mají plné ruce práce aby se udržely na silnici, tak zmlknou. Poslední perlička pochází od mého řeckého spolubydly, který přijel o měsíc dříve, než začínala škola, aby nakonec začátek prošvihl, protože „mu to nikdo neřekl“ trochu mi to připomnělo JH ….
takže čabaz

Entry Filed under: trochu zábavy do života,zážitky z cest