Honzíkova cesta

Německo – část 2 – coulinaris deutschlandus

Září 28th, 2006

Vážení cestující,

v dnešním díle zápisků osamělého bratra se dozvíte něco o mimořádných zážitcích s německou kuchyní. Nebudu dnes popisovat jak jsou tu úřední hodiny od 10 do 12, nebo od 13:30 do 15:30 (tedy dvě hodiny denně), zatímco tady v DFKI sedí lidi od nevidím do nevidím (nakonec to prý v průměru s těmi administrativními pracovníky těch 8 hodin dá… ) ani nebudu popisovat, že malé pivo 2 deci, je opravdu malé. Dnes napíšu něco o zdejší kuchyni…

ttaaakk… došli jste až sem, to znamená, že vás to zajímá. Sice do diskuse nepřispíváte, ale čtete to asi všichni…hihi. Ok.
Takže. Chodím do menzy, kde jako host jsem platil 4,50, teď jako student kolem 2 eur. Jídlo je tam skvělé, ale některé kombinace jídla, přílohy a omáčky jsou opravdu netradiční. Zde je pár příkladů: Smažené filé, polité tatarkou s rýží … přírodní filé s dušeným zelím a brambory, nebo smažený kuřecí řízek s paprikovou omáčkou a přílohou dle volby (rýže, hranolky, brambory, těstoviny). I přes tyto kombinace jídlo je fakt delikatesní, rozhodně ne typu menza.

Už jsem vyřídil všechny administrativní věci, takže jezdím zadarmo sockou, jím za málo a při cestě do Finska ušetřím 400 eurokreditů za vložné. Takže je to gut

Po pár dnech už se tu cítím jako doma, akorát ty lidi furt mluvěj nějakou divnou řečí. Mno… já sem vlastně všude doma. A nejvíc u Hubinou v dětským pokoji.. Ciao

Entry Filed under: zážitky z cest, škola (života)