Honzíkova cesta

Milník (snad ne mylník) na Honzíkově cestě

Srpen 8th, 2007

Nejvtipnější bylo, že ten byt měl být už na konci června. Pěkně jsem si plánoval jak tam zapracuju a trošku si ten byt přiohnu, aby odpovídal mojím představám a trochu si v něm, když už mě stál všechny úspory na nejbližší dekádu, pohovím. Dny (a bohužel týdny) plynuly a já jsem občas večer narazil na problém, že mám volno. Tak jsme třikrát zajeli se ségrou do IKEY. Vždycky něco koupili. Nejdřív stůl. Byt měl být během dvou dnů, tak jsem jej nechal v autě. Když jsem pochopil, že ani náhodou, vyložil jsem ho. To samé s postelí. Haha… odstavec o tom jak a co všechno se vešlo do mého luxusního vehiklu se hodí přesně sem.

Velebení Hondy, část prvá. Líbil se mi stůl. Přece nebudu řešit,jestli ho nacpu do auta. Je hezkej, tak ho chci. A ejhle. Rohová deska stolu, má 90×90, což je podle pana Pythágora diagonálně celkem dost  nějak jsem to tam dostal, jak ježka do klece a pak další poličky a tak a už jsme frčeli.
Velebení Hondy, část druhá. Spát se musí. To je jasný. Takže to chtělo postel. A když postel, tak třeba rám, matrace a rošty. A když rám, tak 180×200 cm. Auto má 4,5 metru, takže přece nemůže být problém. Mno, čelo postele má asi 200×80 cm – nějak se to tam ne a ne vejít. Nakonec to bylo od spolujezdcových nohou, až k zadnímu čelu. Ale na pohodu.
Velebení Hondy, část třetí. Matrace. Tak jo, koupíme matrace. Ale oni jsou dvě, každá 90×200 a tak 20cm na výšku. To jsem měl nejvíc bobky. Ale trocha násilí tomu pomohla. A bylo

První fáze úprav. První návštěvníci – děda, babička, Lenka a Luboš a ségra shlédli byt ještě v coby v úpravě ála holobyt. Bylo jasné, že tato kategorie je pouze dočasná. Hned druhý den jsme se s dědou vrhli na malování. On jako mistr a já jako jeho područí a podrždrát. Obývák bude mít barvu světlé meruňky a ložnice bude modrá (podle Lenky to způsobuje deprese, takže výběr barvy jsem zvolil dobře). Docela se nám to povedlo za ty dva dny vymalovat, v sobotu proběhlo stěhování.

Druhá fáze úprav. Než zase odjedu za všema čertama, rád bych (dokud tam není milion krámů) vybrousil podlahu a natřel jí. A nejvíc ze všeho se těším na to, až si přivezu z domova repráky, pěkně tam roztahám kabely a poslechnu si nějakou luxusní muziku na spani. To teprava bude něco. Takže to je pro zatím všechno.

Entry Filed under: co jsem zapomněl zařadit