Honzíkova cesta

Koblenz – pracovní schůzka K-Space

Únor 11th, 2007

Na čtvrtek a pátek byla naplánována pracovní schůzka našeho projektu, kde se měl diskutovat nový anotační nástroj, který bude vyvíjen. Já jakožto katedrální předsunutá západní spojka, jsem tam byl vyslán, abych hájil naše barvy.

Začalo to nemile. Měli jsme tam být v půl desáté ráno, je to 200 km odsud. Po ekonomické evaluaci cen transportních možností, jsem jednoznačně zvolil svůj osobní rychlý dopravní prostředek, zn. Honda. Vlak stojí dvakrát tolik co auto a jede a hodinu víc, nemluvě o tom, že asi nestaví přímo před universitou, což vyžaduje další dodatečné časové jednotky strávené cestou. Tak. Paul a Thierry to uvítali, jenže mě čekalo velká nepříjemnost v podobě stávání v 7:00. Neměl jsem ani ponětí, že je ještě tma. Takže jsem se těžko vypotácel z postele. V půl osmé jsme vyrazili na sever. Počasí bylo pro ranní cestu ideální. Sněžilo. A to dokonce už podruhé v Saarbrueckenu. Dalnice (resp. její levý pruh byl pokryt sněhem a Němci si zřejmě případali jako kokosy na sněhu a proto se (p/b)lížíli velmi pomalu. Překvapivě jsme ani nebloudili (cestou) a do Koblenze jsme dorazili za 2 hodinky. Bloudili jsme až po budovách velmi moderního Campusu. Paul a Thierry spoléhali na to, že budu vědět, kde se schůzka koná, já zase spoléhal na to, že oni jsou tam jako doma (a ouha, oni tam nikdy předtím nebyli)… nejdříve jsme objevili menzu, pak jsme šli do informatické budovy, kde jsme objevili nějakou putiku. Tím ale naše orientace v terénu skončila. Nakonec jsme se do místnosti přece jenom dostali.
Každý z partnerů měl mít připravenou prezentaci o tom, jak si představuje anotace obrázků. Thierry s Paulem tu prezentaci dělali cestou v autě, což je myslím dost nespravedlivé (ale typické). Musím se pochválit, protože jsem objevil něco co nikdo jiný neobjevil. Dopoledne se řešily požadavky jednotlivých partnerů a odpoledne konkrétní aplikace těch požadavků (což zřejmě moje čtenáře nezajímá). Po skončení schůzky, jsme dali malé pivo v putice a přesunuli se do hotelu. Večer byla exklusivní večeře a pak malé pivo v baru a v 1 ráno spát… byl jsem docela hotovej, vstávat v 7 a jít spát v 1 ráno to se mi denně nestává.
Druhý den dopoledne už jenom doladění detailů, diskuse s potenciálními partnery naší práce a pak šup domu. Večer nás čekala rozlučková párty u Paula doma.

Entry Filed under: škola (života),zážitky z cest