Honzíkova cesta

Ich bin ein Berliner

Březen 5th, 2008

Další ze školních povinností mě zavála podruhé během prvních 10 březnových dní do Berlína. A do Berlína jsem se nechal zavát železnicí, jejíž česká podoba mi je nesympatická již dlouhá léta. Kdo by čekal, že za kapsuvětrajících 2600 Kč pojede královským spojem, nebo nedej bože na čas, ten by se pletl. Anebo, že by byla nějaká slevička, když ten spoj, kterým chcete jet má už hodinu zpoždění už ve chvíli, kdy si kupujete lístek, se taky šeredně plete. A když už to všechno kousnete a pak přemýšlíte, co budete tu hodinu deset dělat na hnusným nádru než (možná) ten vlak přijede, narazíte na problém, že jediná volná je naprosto odporná lavice hned vedle houmlesáka a navíc v průvanu. Tak jsem to vyřešil po svém. Šel jsem do zařízení zvané ČD Lounge, což je normální čekárna, od které nelze čekat více než teplo, světlo a židli. ČD se však tváří, jakoby to by to byla oáza klidu, místo kam se rád člověk vrátí, na které bude dlouho vzpomínat a vyprávět o tom snad ještě vnoučatům. Tohle božské zařízení je vyhrazeno jen pro cestující první třídou, ale já jsem nějak měl potřebu za svých 2,5 kilo korun trochu si užít „luxusu“ první třídy a prostě jsem si tam sednul. A taky jsem to bral, že to je to nejmenší, co pro mě ČD mohou v takové chvíli udělat. Nikdo si mě nevšímal, tak jsem tam strávil tu hodinku a pak se vydal na cestu.

Cesta probíhala v klidu, jel jsem stejným vlakem jako minulý týden, takže jsem věděl, kde je zásuvečka a byl v klidu. Do Berlína jsem odevzdaně dorazil o 80 minut později, ve 22:30. Jakkoliv pozdě ale člověk vystoupí v Berlíně, čumí jak puk. No nádraží je prostě úžasný. Jakožto rodilý berlíňan (ich bin ein berliner) jsem se hbitě přepravil metrem na zastávku Richard-Wagner-Strasse, a odtud se nechal navigovat GPSkou. Už minulý týden mě tu docela vyvedla z brindy … Našel zarezervovaný penzion, jenž je příjemný tím, že se dovnitř chodí přes hospodu … hotel příjemný, příjemná sprška, méně příjemná hodina vstávání. Věděl jsem, že tu bude stávka pracovníků MHD, ale byl jsem v klidu, protože můj hotel je nedaleko (2 km). Po snídani jsem vyrazil. A překvapivě jsem vyrazil do docela hustého sněžení. To se v průběhu pár minut změnilo v drsnou fujavici. Takže jsem (opět s pomocí GPS) došel na univerzitu poměrně zasněžen a promočen. Na jednom rohu jsem zahlédl nápis, který propojil mé služební cesty do kruhu.

zatím všechno ok, jsem v klidu, nejedu v lihu … všechny fotky jsem pořídil svojí nokií, na normální foťák nebylo místo (měl jsem asi 10kg tiskových materiálů). Navíc bych ho v tomhle počasí asi stejně nevytahoval. Zatímco voděodolné Nokii je to jedno

Updated: den dva. Cestou na review druhý den ráno, mě překvapil jeden malinkatý detail na poštovních schránkách. A to, že tak, jako všechny české schránky mají dva vlezy, ale do jednoho se hází pouze dopisy po berlině a do druhého zbytek. Typicky německé. Jednoduché, levné a božsky efektivní. Ale na to ty pitomci u nás přijít nemůžou…

Entry Filed under: trochu zábavy do života,zážitky z cest