Honzíkova cesta

Hlavní cena sele

Březen 7th, 2007

Vážení a milí čtenáři,
na vaše obrazovky se dostává popis akce, jejíž sláva se hvězd dotýká a kterážto ještě na tomto weblogu publikována nebyla. Důvod je prostý. Podobné akce jsem se asi ještě nezúčastnil. Možná vlastně jednou někde u Chocně pěknou řádku let zpátky.

Další foto z akce

Cože to bylo za akci? Nebojím se říci, že vesnická zábava ostrého kalibru.
Jak jsem se tam dostal? Tak nějak omylem. Protože Pavla je tak laskavá a stará se o to, abych mohl v klidu běhat po světe a nestarat se o to, kolik mi ta naše příšerná vláda zase sebere z mého ročního příjmu. Prostě má můj neskrývaný obdiv Mno a protože náhoda tomu chtěla a celý březen se zase moje zvídavá duše (a tělo) bude pohybovat po všech čertech, ten jediný a možný víkend k dodání podkladů byl uplynulý víkend. A zrovna tento víkend se ve vesnici za Bydžovem konal hasičský bál. O něm a návštěvě Bydžova bude tento článek. Tolik na úvod. Začal jsem velmi ze široka, takže se vrhneme na věc.

Už pozvání na sobotní na oběd mě roztřáslo kolena. Bohužel ta „mrcha štěstěna“, co si se mnou denně zahrává, mě i v sobotu nenechala bez povšimnutí. Internet u Ivy se záhadně porouchal a já dojel do Bydžova s velkým zpožděním. Už cesta do Bydžova je lahůdka. Z Městce Králového je kouzelná cesta plná zatáček a horizontů, které jsou tuze příjemné. Zimní pneu jsou poměrně zrádné, takže tomu ještě něco málo chybělo.

Čekalo mě přivítání od všech a oběd. Odpoledne příjemně ubíhalo, dokud jsem se od Pavly nedozvěděl, kolik jsem jen za prosinec zaplatil na daních. Výplatní pásky nečtu, takže mě to fakt překvapilo. Půlka mých ročních prémií padla na daně!! Ach jo. A to jsem v prosinci od státu nic nechtěl, jen jsem přijel, koupil benzín a alkohol a zase odjel.

Ale to odbíhám. Rychle přeskočím k bálu. V sále bylo poloprázdno. V jednom rohu byla uhelná kamna, do kterých čas od času někdo přispěl trochou uhlí. Sedět v blízkosti kamen bylo nebezpečné. Pan obsluhující byl poněkud nevrlý a zřejmě nešťastný, že bude mít tržbu. Lahvová Plzeň došla hned. Pomalu se sál plnil lidmi, povětšinou poněkud staršími z vesnice. Stůl „omladiny“ byl asi jenom jeden, ale sedělo nás tam dost. Ne všechno budu popisovat do detailů – třeba jak jsem „tančil“ Polku, nebo jak Práža tančil na kamnech a pak málem dostal po hubě a podobně.
Zlatým hřebem večera byla tombola. Jak je vidět na fotkách na mém albu Monika (moc hezká manželka) to měla pojištěné 100 lístky. Celkem u našeho stolu bylo tak 350 lístků, řekl bych. Jenže to by tombolu nesměl „moderovat“ poněkud společensky unavený starosti obce, navíc v takovém světle, že prostě barvu lísků rozeznat nešlo. Já jsem nakonec vyhrál pytel cibule a nějakej točeňák. I ostatní ceny byly zajímavé. Halda hnoje, pytle obilí, druhá cena (Pavla jí vyhrála) byla instruktážní video o lovu černé zvěře, protože se nikomu nepovedlo skolit divoké prase, které mělo být druhou cenou. A jaká byla první cena? Schválně.

Bylo to živé sele. Vyhrála jej Monika s Prážou. Gratulujeme!
Domů jsme přišli nějak asi ve 3 a ve 4 jsme tak šli spát. Buržoazním obědem v podobě srnčího masa se se mnou Šediví rozloučili… a já? Už se nemůžu dočkat pouti!!!!
Děkujeme!!

Další foto z akce

Entry Filed under: trochu zábavy do života