Honzíkova cesta

Cross (german) country

Březen 13th, 2007

Weblog Honzíkova cesta byl původně stvořen, aby popisoval zážitky z cest nezbedného studenta. V poslední době se docela daří cestovat jak za poznáním, tak za zábavou.
Poslední cesta, ze které je právě tento zápis se týká projektové schůzky v Koblenci. Je to téměř měsíc, co jsem se vrátil ze Saarbrueckenu a už se vracím na západ Německa. Bohužel jen na pár dnů.

Dlouho jsem přemýšlel, jak se tam dostanu. Testoval jsem všechny možnosti letadlem do Frankfurtu, nebo z Drážďan do Frankfurt-Hahnu, ale nakonec jsem přece jen usoudil, že se všemi těmi předletovými tyátry, ten vlak časově zase tak špatně nevychází. Zvolil jsem tedy cestu přes Dráždany, abych se vyhnul tomu tragickému vlaku, se kterým jsem měl tu čest v říjnu. A řeknu vám. Pendolino hadr. Sedím v Německém ICE (nad ním, už jsem se jednou rozplýval, když jsem popisoval cestu do Finska) a fakt čumím. Tenhle vlak je ještě vymakanějsí v tom, že pod sedadlem mám elektrickou zásuvku, mám spoustu jídla, které jsem si doma připravil, notebook na stolečku před sebou a jedu. Nohy mám na nastavitelné podpěře, a sedadlo mám sklopené do polohy pololežmo. Třešničkou na dortu je to, že při sklopení sedadla nijak neomezuju ani polohu stolku, ani místo pasažéra za mnou. Takže v klídku. Opět potkáváme jen velmi příjemný personál vlaku, který tu práci asi dělá opravdu z radosti, nebo jsou skvělí herci.

Občas kouknu z okna, abych se ujistil, že ještě pořád jedeme. Krajina ubíhá plynule, a řekl bych, že místy překročíme dvoustovku, protože ty stromy a louky nějak podezřele rychle mizej! Tohle cestování prostě žeru! Navíc za tuhle exklusivitku zaplatíme ne zrovna extra peníze. Lístek EuroDomino, který je 3 denní neomezenou jízdenkou na vlak po Německu stojí asi 120 €. A projedeme celé Německo tam i zpět (a skoro o tom nevíme). Je to zhruba 800 km jedním směrem. Cesta trvá asi osm a půl hodiny. Všichni co mě znáte, tušíte, že jakmile je tu zásuvka na notebook, tak přestanu hodiny počítat, protože je to vlastně jedno, jestli sedím v luxusním velurovým křesle a koukám, jak ubíhá krajina, nebo na dřevěný židli doma. Nadávat můžu i ve vlaku 

Do hotelu jsme dorazili kolem 9. večer. Snaha najít nějaké zařízení, kde by nám místní pomohli zahnat žízeň, byla marná. Tak se šlo spát. Stejný scénář jako v Ostravě. Unavená, cestou zdrchaná parta informatiků zoufale hledá hospůdku, ale vrací se pouze promrzlá a ještě více zdrchaná. Zvláštní.

V pondělí probíhala schůzka, měl jsem dvě prezentace, ani o jedné jsem do poslední chvíle netušil. Ale šlo to v klídku. Večer byl prvotřídní social event. Protože kolem řeky Mosel se potuluje spousta vinic, večeře byla ve vinném sklepě. Moc dobré jídlo a pití. Dneska (uterý) je plenární schůzka, zatím mimo více než bouřlivé diskuse (chvilku to vypadalo, že bude bitka), nic nového.

Updated: Je skoro 7 hodin a porád tu sedíme. Dneska jsem měl pocit, že v tom našem projektu nějakou podstatnou část hraju, protože jsem obhajoval naše nové plány s DFKI a nakonec za mnou přišel kolega z QMUL London, že by rád spolupracoval na článku, který jsem napsal. Takže gut. Mám úplně plný břicho dobrůtek, které se tu na coffee breaku vyskytují a hrozně se těším do postele. Původně měla být zítra další schůzka, ale ta se řeší teď, takže mám zítra volno. Vlak mi jede ve 14:45, 23:50 ma být v Praze. Jedu ale výjimečně do Teplic, takže se z vlaku vyvalím trochu dříve.

Updated Update: Nakonec jsme skončili v 8. Což znamenalo bez půl hodinky na oběd skoro 11 hodin. Hlavně že je večírek.

Entry Filed under: škola (života),zážitky z cest