Honzíkova cesta

Švédsko 2008 – srub na polárním kruhu

takže zatím jenom fotka .. tady jsme strávili parádní noc. Spalo se mi jak miminku – jako všude ve Švédsku.

Add comment Červen 27th, 2008

Au revoir Morocco

Během posledních dnů v Maroku se událo dost věcí, ale nemám moc času se tu nějak extra rozepisovat (většina předchozích článků vznikala během prostojů způsobených cestováním, únavou a podobných událostí, které si při pobytu v ČR nemůžu nějak dovolit .

Tak asi bych měl začít pátkem. Místo oběda (protože oběd nebyl organizovaný a pár bister kolem konferenčního centra nebylo schopno pohltit 1000 lidí) jsem šel k bazenu. Pěkně si vyvalit břicho. Sledoval odpolední blok a potkal jednu Němku ze Saarbrueckenu. Šli jsme do města, na kávičku a pak ještě projít nějaký krámy – já, největší odpůrce nákupů ve střední Evropě jsem s obdivem sledoval jak Němka Araby nešetřila a zaplatila vždycky jen tolik kolik uznala za vhodné – což prodejci těžce nesli.

Večer gala večeře. Opět 20 autobusů a odjezd do nějakého paláce – Usadili jsme se ke stolu (nemám moc rád tyhle večeře, kde se nedá pobíhat a potkávat lidi, se kterýma chci mluvit) a byli obsluhování až do pozdních hodin. Domů jsem se dostal asi ve 4 ráno SEČ času a ráno vstával na výlet do hor. Po úvodních zmatcích jsme vyrazilli Land Cruiserem do hor. Za celý den jsme ujeli asi 200 km …

Updated: Zítra dělám státnici, takže je celá řada důležitějších věci než učení. Ach jo. Takže to tu rychle napíšu a jdu se zase učit. Takže po návratu z výletu jsem se odebral na vlakové nádraží a za pár šupů odjel do Casablancy. Tam si vzal taxi k objednanému hotelu (bylo už dost pozdě) a tak jsem se před spaním prošel a chtěl jít spát. Jenže můj hotel s výhledem na moře se ukázal jako ne zrovna idylický protože pod okny byl a tříproudová silnice a McDonald, druhá Mekka. Stánek západní kultury praskal ve švech a klid aby člověk pohledal. Nechal jsem si vyměnit pokoj a kráásně se vyspal. Ráno jsem se prošel po pláži a vyrazil k obří mešitě, zpátky do hotelu a na letiště. Času spousta, protože ten se měnil letní čas a letenka to nezohlednila, takže jsem tam byl asi 2,5 hodiny před odletem. Nějak jsem tam pozevloval, potkal lidi z UFALu z Prahy a letěli jsme. Měli jsme sakra málo času na přestup v Paříží, ale nastěstí na nás čekali u východu z letadla a sami nás auty odvezly k terminálu ze kterého jsme měli letět. Opět jsem se bál o kufříček, ale když jsme pak měli zpozdění na odletu, byl jsem v klidu. Do prahy jsme přijeli asi v 11. Čekal jsem na kufr. Opět marně. Všichni už byli skoro doma a já pořád čučel do tý díry a marně čekal na zázrak. Šel jsem na reklamace a běžel na bus. Nestihl jsem poslední metro tak pro mě Hubin dojel. Tím to tak nějak skončilo. Druhý den dovezli kufříček do školy. Au revoir!!!!

zatím jsou fotky tady: http://album.gasttour.cz/2008-06-02-morocco/

nějak mi tam nejdou komentáře … kurnik … nevím proč…

Červen 3rd, 2008

už se zase zelená na lepší časy

tak jenom kraťoučký skřek. Po tragické události z minulého úterý, která se zatim vyvíjí pozitivně (viz update u Nemohlo to být napořád) se zase věci začinají měnit k normálu a zřejmě diky efektu pendula se dokonce ze špatných okolností přehouply do dobrých. Před chvilkou jsem zjistil, že až do 12.7.(!) nemám volný víkend. Ale žádná práce, nebo tak. Jenom parádní akce (voda, svatba, rozlučka, oslavy, dovolená a tak…). A co to znamená. Krásný květen a veškeré plánované úpravy v bytě posunuty na zatím neurčito. A první veselá akce je hned tento čtvrtek, kdy jedu „už zase“ na vodu. Na Sázavu. Takže h.e.u.r.e.k.a.!

Add comment Květen 5th, 2008

Lano ve studni lives forever!

Další z náročných víkendů máme za sebou. Uplynulý víkend jsme se loučili se svobodou jednoho z nás, pana hraběte Komořanského. „Byl to dobrý kamarád a zůstane dlouho v nás – tedy aspoň po nějaký čas“ (řekli by Cimrmani, těsně předtím než málem snědí svého kamaráda Frišťu) …. Bylo to party se vším všudy – jedlo se, pilo se, jezdilo se na fichtlovi, řešilo se, domlouvalo se a tak. Detaily si samozřejmě necháme pro sebe ale v neděli jsem usnul hned jak jsem v 6 večer dorazil domů a probudil se ráno další den.

Lano lives forever:

HoNem foreve rrides

Add comment Duben 27th, 2008

Multi víkend – lyže a pádlo

Uplynulý víkend byl znamenitý. Měl jsem možnost sklouznout se po zbývajícím sněhu ve Špindlu a zakončit tak (a bohužel zároveň i začít) svou letošní sezónu zimních sportů. Všechno bylo parádně zařízené, já – jako správnej pražák – jsem tam mohl jet pomalu jen s igelitkou. Měl jsem zajištěný odvoz, lyže, boty, permici, sluníčko a příjemnou náladu. S Hubinem a Dědkem jsme krásně ve čtvrtek večer poseděli a popili něco dobrého a v pátek v půl devátý už stáli na svahu. A to téměř jediní. Lidí byl tak málo, že byl problém vůbec někoho na sjezdovce potkat. Krásně jsme si zalyžovali, pak dali párek a pivo, pak zase lyžovali a pak zase dali pivíčko. Hubin s Dědkem zůstali ve 2 v příjemném bistru a trochu zapracovali na tamější zahrádce… odpoledních 15 stupnů k tomu opravdu vyzývalo.

Já jakožto designovaný řidič, jsem jel radši lyžovat a vyzvedl kamarády trochu popálené od sluníčko kolem půl páté. Večer do putiky a toužebně očekávaný příjezd zbytku libereckých skautů. Večerní party poměrně vydařená následovaná méně příjemným ranním vstáváním. A proč jsem vstával?

DEN 2: Abych jel třicet kilometrů severněji a v Harrachově splul řeku Jizeru. Zdá se to neuvěřitelné, že v pátek jsem v 15 stupních lyžoval a v sobotu během drobného sněžení a teploměru olizujícho nulu nasedal do raftu a jel vodu! Ale o to to byl větší PUNK. Parádní rozvodněná řeka, příjemná posádka a děsná zima na nohy. Cestou zpátky jsme se stavili v luxusní restauraci, kde jsem si dal exlusivní svíčkovou a v autě za chvíli usnul – s ohledem na počet hodin spánku v uplynulých dvou nocích, fyzické vysílení z lyžovaní a termoregulace na Jizeře není divu, že jsem se probudil téměř před barákem. Díky Alešovi a hlavně Kačce, že mě kráásně odvezli domů.

a to je koooneeec!!!

2 comments Duben 14th, 2008