Honzíkova cesta

Posts filed under 'trochu zábavy do života'

Lausanne trip – zabit sýrovými fondue

Věrný čtenář ví, že cesta která se nějakým způsobem nepromění ve zkoušku odvahy, nebo bobříka více či měné diplomatického jednání o nové letence, jízdence atd. není pro mě kompletní. Takže po londýnském, glasgowském, řeckém, marockém úspěchu, jsem znovu zkusil štěstí cestou do Lausanne. Na jeden z posledních projektových meetingů jsem byl vyslán jako vedoucí naší 4 členné skupiny. Více v článku

Continue Reading Add comment Říjen 26th, 2008

VŠE: Učitelům na vzdory?

Tak tu mám zase jeden skřek z posledních dní. Začal nový semestr. Dost hekticky, protože první týden jsem cestoval na meeting do Švýcarska. Tento semestr jsem si vysloužil učení nového předmětu „Dobývání znalostí z webu“, který jsme akreditovali v květnu a letos se poprvé učí. Zabírá to poměrně dost času každý týden se připravit, ale to už se dalo čekat. (PERLIČKA 1:) Co je překvapivější je, že ten předmět není na počítačové učebně. On na té učebně není ani projektor. Ani dvě zásuvky na proud. A chtít vyučovat počítačový předmět s tužkou a blokem už se jaksi nenosí a ani to dost dobře nejde.
Zbývající výuku mám na kolejích Jarov. Je tam nové studijní informační centrum, které jaksi nefunguje a těch 150 počítačů tam v podstatě několik let běží bez toho, že by je někdo využíval — člověk by řekl, že ekonomie a efektivita jdou ruku v ruce, ale tohle skoro vypada na jíné zájmy (PERLIČKA 2). A tak se na VŠE rozhodli, že tam postaví dvě učebny a budou nás tam ze Žižkova hnát učit. Nabídl jsem se, že tam budu učit, nemám to z Malešic daleko. Jsou tam dvě nové učebny. ALE (PERLIČKA 3)! Každá má kapacitu 21 lidí a 18 počítačů, včetně učitelského, který je ale otočen směrem OD STUDENTŮ, takže k nim sedím zády (PERLIČKA 4) a mám plátno projektoru asi půl metru před sebou! Rozumně se tam učit fakt nedá.
No a na závěr, (PERLIČKA 5) jezdím tam teď na kole a minule mi vrátný řikal, že kolo nesmím zamykat k zábradlí, protože je tam požární prostor a nikdo tam nesmí parkovat (už vidím, jak kvůli mýmu kolu shoří celá budova, protože těch 40 cm na šířku, co to kolo má, zabránilo hašení). Když jsem mu řekl, že tam učím a není tam nikde stojan a že to tam prostě dávat budu, řekl že když jsem ten „profesor“, tak že se to snese. Ach jo! Tak jsem mu ještě řekl, že ten den přece prší a že by ta budova shořet nemohla. Tak jsme se zasmáli a nechal mě být
A poslení PERLIČKA, je důsledné trvání vrátných na Žižkově, že musím z kola sesednout před bránou a těch 5 metrů kolo tlačit. Neměl bych to řikat, ale vzhledem k tomu, že nedodržuju pravidla na silnici, nebudu dodržovat nějaký přitloublý nařízení a vždycky dojedu k nelibosti vrátných až ke stojanům. Z auta přece taky nemusím před branou vystoupit, tak proboha proč?

Add comment Říjen 8th, 2008

Paris-Želenice přímou linkou

Další události nevšedních dnů na sebe nenechaly dlouho čekat. Co bylo? Z kol jsem musel „utéct“ o dva dny dříve (tedy v úterý), abych stihl mezi svatbou Kámy v sobotu ještě zajet do Paříže. Takže. Práce jako na kostele celou středu, pozvání na party k Blanche a ještě téže noci vyzvedávání posteru na seminář. Ve čtvrtek logisticky vyvoněná akce, pracovně jsem ji nazval „kulový blesk“ mohla začít. Nechal jsem u letiště auto s oblekem, věcmi na party a do Teplic. Odjel jsem jen s malým batůžkem. V Paříži důverně známý chaos (a pohopouhá hodina a půl volna) a pak příjemná večeře v mexické restauraci. Celý pátek seminář zakončený večeří v parádní baskitské restauraci. Bylo jasný, že se po večeři spát nepude – takže do baru do centra Paříže a ve 2 spát … a pak to mělo přijit .. v půl šestý vstát, v 8:20 letět, v 10:00 přistát, v 10:40 vyrazit z Prahy, do 12:00 být v želenicích. A jak to vyšlo? Vyšlo to tak, že jsem se zrovna želenicích převlíkal do hodobožového a zaslechl troubení aut. Takže kráásně. No a tady něco málo …

formální stránka věci

neformální stránka

velkáá gratulace a přání letí až do Mostu!

2 comments Červenec 28th, 2008

Cyklaju forever

Po delší odmlce začnu krátkým popisem cyklodobrodružství, kterého jsem se po asi 3 leté odmlce zase zúčastnil. Nějak nemůžu přijít na název článku, který by dostatečně vystihoval na jedný straně krásu Orlických hor z kola a na druhý straně bolest prdele, které tu krásu maličko zlehčuje ….

Continue Reading 1 comment Červenec 28th, 2008