Posts filed under 'škola (života)'
Tak. Jednou ročně se opravdu nezadaří. A málem to bylo dneska. Opět story jak feek [fík]. Po nemohlo to být napořád, batoh story byl tohle zase kardinální adept na průser roku. Ale jako během mých cest i teď jsem byl zachráněn vyšší mocí, na kterou už jsem málem zapomněl. Tak o co šlo? Vyrazil jsem opět na kole. Projel svou oblíbenou trasu a potkal s Hubinama v centru. Zamkl kolo a odešel s nima hledat stánek s pivem. Až sem dobrý. V ruce jsem měl tašku s peněženkou (se vším v ní), telefonem, klíčema od auta, bytu, gpsku a tatranku. Když jsem odemkl kolo, Zuuza mi vzala helmu a šli jsme do přilehlé putiky. Cestou jsme minuli jednoho socku, co prý smrděl jako my po návratu z rozlučky (což byl takový jakoby vtip 
). Usedli jsme do putiky a já se zeptal, jestli mi někdo nesl tu taštičku. Nikdo. Zůstala na zábradlí kde bylo kolo. Běžel jsem tam a už z dálky viděl, že taška je fuč. To mi bylo trochu ouzko. Neměl bych se ani jak dostat domu, ani jak do práce, ani jak do auta. Přiběhl jsem na křižovatku Národní, mostu Legií, Smetanova a Masarykova nábřeží. A teď kudy na výběr jsem měl tři možnosti. Běžel jsem asi 200 metrů rovně, s tím, že nevím proč, jsem primárně v davu lidí (a že v neděli na nábřeží lidi jsou) hledal tu socku. Usoudil jsem, že 200 metrů je tak max co socka mohla ujít, tak jsem běžel zpět a rozhodl se běžet přes most Legií. Po asi 150 metrech jsem před sebou socku uviděl, ale vypadala, že mojí tašku nemá. Nicméně to byla moje poslední možnost. Běžel jsem po druhé straně mostu, předeběhl ho, přeběhl silnici a vyrazil na něj. Je to neuvěřitelné, ale z pod bundy mu koukal roh té mojí tašky. Řekl jsem mu, že má mojí tašku o on mi jí dal. Byl jsem z toho tak zmatenej, že jsem nevěděl, jestli mu mám děkovat, nebo nadávat. Měl bych mu asi poděkovat, že šel přes most Legií, že šel pomalu a že smrděl tak, že jsme si ho všimli. Ach jo.
To, že si teď ležím v posteli s notebookem, a před chvilkou se z koupelny ozvala brutální rána protože se sesunulo zrcadlo, který tam asi 100 let už drží a rozmlátilo o umyvadlo je fakt už jenom k pousmátí … aspoň nebudu ráno vyděšenej jak vypadám
Červen 7th, 2009
Vypadá to, že cesty Honzíkovy cesty jsou téměř zpečetěny. Už to nevypadá na zrušené lety, vědecké konference s méně vědeckými večírky, spoustu času na zkoumání zajímavých aplikací a výlety kdykoliv mi to přijde jako dobrý nápad. Ani na tápání ve výuce a zajímavé experimenty se studenty, ani last-minute přípravy na přednášky. Zatím nebudu předbíhat věcem, ale skoro to vypadá na poslední dva týdny existence. Už nebudu každé dva týdny přidávat tečku na mapu, kam mě věda zavála.
Byls mi dobrým blogem, společníkem na dlouuuhých cestách, nekonečných jízdách vlakem a nudných čekání na letišti. Byls zdrojem radosti nás všech, autora (mě) i (snad i) čtenářů. Všechno jednou končí. I vosanajazyku skončila.
Název příštího článku bude zřejmě Epiblog (epilogue + blog). To se ale ještě uvidí!
Howgh!
Leden 8th, 2009
Konečně se mi dnes povedlo udělat jednu novou stránku o tom, co všechno na VŠE učím, nebo jsem učil. Zatím toho moc neobsahuje, ale to přijde, věřím tomu. Takže, tady je „výuka na VŠE„, resp. hlavně „dobývání znalostí z webu, alias webmining“
hurráá.
Listopad 13th, 2008
Tak tu mám zase jeden skřek z posledních dní. Začal nový semestr. Dost hekticky, protože první týden jsem cestoval na meeting do Švýcarska. Tento semestr jsem si vysloužil učení nového předmětu „Dobývání znalostí z webu“, který jsme akreditovali v květnu a letos se poprvé učí. Zabírá to poměrně dost času každý týden se připravit, ale to už se dalo čekat. (PERLIČKA 1:) Co je překvapivější je, že ten předmět není na počítačové učebně. On na té učebně není ani projektor. Ani dvě zásuvky na proud. A chtít vyučovat počítačový předmět s tužkou a blokem už se jaksi nenosí a ani to dost dobře nejde.
Zbývající výuku mám na kolejích Jarov. Je tam nové studijní informační centrum, které jaksi nefunguje a těch 150 počítačů tam v podstatě několik let běží bez toho, že by je někdo využíval — člověk by řekl, že ekonomie a efektivita jdou ruku v ruce, ale tohle skoro vypada na jíné zájmy (PERLIČKA 2). A tak se na VŠE rozhodli, že tam postaví dvě učebny a budou nás tam ze Žižkova hnát učit. Nabídl jsem se, že tam budu učit, nemám to z Malešic daleko. Jsou tam dvě nové učebny. ALE (PERLIČKA 3)! Každá má kapacitu 21 lidí a 18 počítačů, včetně učitelského, který je ale otočen směrem OD STUDENTŮ, takže k nim sedím zády (PERLIČKA 4) a mám plátno projektoru asi půl metru před sebou! Rozumně se tam učit fakt nedá.
No a na závěr, (PERLIČKA 5) jezdím tam teď na kole a minule mi vrátný řikal, že kolo nesmím zamykat k zábradlí, protože je tam požární prostor a nikdo tam nesmí parkovat (už vidím, jak kvůli mýmu kolu shoří celá budova, protože těch 40 cm na šířku, co to kolo má, zabránilo hašení). Když jsem mu řekl, že tam učím a není tam nikde stojan a že to tam prostě dávat budu, řekl že když jsem ten „profesor“, tak že se to snese. Ach jo! Tak jsem mu ještě řekl, že ten den přece prší a že by ta budova shořet nemohla. Tak jsme se zasmáli a nechal mě být
A poslení PERLIČKA, je důsledné trvání vrátných na Žižkově, že musím z kola sesednout před bránou a těch 5 metrů kolo tlačit. Neměl bych to řikat, ale vzhledem k tomu, že nedodržuju pravidla na silnici, nebudu dodržovat nějaký přitloublý nařízení a vždycky dojedu k nelibosti vrátných až ke stojanům. Z auta přece taky nemusím před branou vystoupit, tak proboha proč?
Říjen 8th, 2008
zasadní věci se udály v tento čtvrtkový den. Jednou z nich byla úspešně složena státnice (jedničku jsem dostal).
O pár dní později, je čas popsat co se vlastně přihodilo. Ale krátce. Rok se s rokem sešel a byl čas složit státnici. To je takovej náznak, že už jsem tam dlouho a je čas pomalu skončit se studiem. Tak jsem se přihlásil. Měl jsem za úkol vyžádat si od ostatních kateder literaturu, tu se naučit a hotovo. Ale jak laskavý čtenář ví, pár týdnů před zkouškou jsem byl v Maroku, pak doháněl resty po Maroku a pak najednou bylo pondělí před zkouškou. Učil jsem se. V pondělí. V úterý jsem byl ve škole, na koncertě a ve středu jsem se zase učil a hlavně připravil prezentaci. Mělo to tu zvláštnost – a za ni jsem byl rád – že nechtěli žadný powerpointový prezentace ale spíše řeč. A to mi docela nakonec sedlo. Do toho spousta rozptylování a jen tak tak jsem se na to stihl připravit. Tak nějak jsem se nenechal moc rozhodit a to mě vyneslo na vrchol. A taky jsem asi něco k tomu uměl. Další události čtvrtka byly taky zajímavý, ale jen si to sem poznamenám, abych si na to pak někdy vzpomněl (a proto ten podivný název vzhůru sešupem). Takže, byl to čtvrtek 12.6.! haj
Červen 12th, 2008
Previous Posts