První skřek z cesty do Maroka. Zatím jsem šel jen od hotelu na nádraží pěšky (přestože mě od toho dva recepční odrazovali) a už vidím. Země, která je vzdálená jen dva lety a jeden dlouhý běh přes Paříž je tolik jiná od té naší. První věc, která mě zarazila (hned po smradu z aut na ulici a francouzštiny, kterou nějak moc neovládám) je to, jaký chaos a nepořádek všude vládne a po vstupu do nádražní budovy se člověk ocitne v jiném světě. Kde Arab na zem nic nehází, nekřičí a vůbec se nechová moc přirozeně : ) Což je tak nějak přesně opak naší kultury, kde na železnici to nefunguje vůbec, a všude jinde to … aha … skoro nefunguje.
Continue Reading Květen 26th, 2008