Tak a je to tady. Po sérii přijemných chvil a událostí se musela, dříve nebo později, dostavit méně příjemná událost, a to samozřejmě v nejmíň vhodnou dobu. Ještě to není ani rok od mého posledního velkého prů..švihu se ztraceným batohem a dostavil se problém podobného rázu, který opět pramení z vlastnictví něčeho movitého. A v tomto případě, díky té přehnané movitosti, dopadla moje milá Hondička jak sedláci u chlumce. Po několika nepříjemnostech na sídláku (sprejem počmáraný zadek, ukradené háčko a promáčklé dveře), je tohle další (a mocný) zářez na pažbě mého milého povozu.
Jednoho deštivého úterý, kdy jsem měl tři dvouhodinová cvičení v řadě přednášet něco, na co jsem taktak stihl připravit, jsem si chtěl ušetřit čas a jet autem do školy. A tak jsem jel svou trasou a najednou z ničeho nic přede mnou stojí auto. A já jedu. Pak brzdím, ale bohužel na mokré silnici pořád jedu. Pak už jen vidím vzedmutou a zlomenou kapotu a vím, že se někde stala chyba. 78 mesíců šušněný bonus povinného ručení se rozplynul tak rychle, jako bonus na havarijní pojistce … ale v tu chvíli jsem byl rád, že ji mám. 
Příčinou této eskamotérské akce byla dívenka, která skočila do přechodu a pán přede mnou byl naštestí rychlejší a ubrzdil to, takže se dívenka jen otočila a zmizela. Né tak já. Ani neubrzdil, ani neotočil, ani nezmizel.
Takže stav utkání Honda vs. Renault je vidět z následujících foto:
takže jááá…
a můj soupeř:
a zdá se vám snad, že jsem na tom podstatně hůř? Tak to je holt daný zase fyzikou (tak, jako součinitel smykového tření, který – jak už vím – může být na mokré silnici nedostatečný). Přední část auta, který brzdí se ponoří a zatímco zadek nadzvedne. Takže vlastně při nárazu zezadu auto podjedu. Tak proto ta zlomená kapota. Praktická ukázka zde: http://www.youtube.com/watch?v=E7TmFt6OGZ0
Takže tak … shit happens!
Update (5.5.): Hned jsem volal na pojištovnu, vyřešil obě pojistné události, ve středu zajel k likvidátorovi a hned s autem do servisu a v pátek 9.5. na moje ctěné narozky bude (snad) auto ready, fready
Duben 29th, 2008
Další z náročných víkendů máme za sebou. Uplynulý víkend jsme se loučili se svobodou jednoho z nás, pana hraběte Komořanského. „Byl to dobrý kamarád a zůstane dlouho v nás – tedy aspoň po nějaký čas“ (řekli by Cimrmani, těsně předtím než málem snědí svého kamaráda Frišťu) …. Bylo to party se vším všudy – jedlo se, pilo se, jezdilo se na fichtlovi, řešilo se, domlouvalo se a tak. Detaily si samozřejmě necháme pro sebe ale v neděli jsem usnul hned jak jsem v 6 večer dorazil domů a probudil se ráno další den.
Lano lives forever:
HoNem foreve rrides
Duben 27th, 2008
Uplynulý víkend byl znamenitý. Měl jsem možnost sklouznout se po zbývajícím sněhu ve Špindlu a zakončit tak (a bohužel zároveň i začít) svou letošní sezónu zimních sportů. Všechno bylo parádně zařízené, já – jako správnej pražák – jsem tam mohl jet pomalu jen s igelitkou. Měl jsem zajištěný odvoz, lyže, boty, permici, sluníčko a příjemnou náladu. S Hubinem a Dědkem jsme krásně ve čtvrtek večer poseděli a popili něco dobrého a v pátek v půl devátý už stáli na svahu. A to téměř jediní. Lidí byl tak málo, že byl problém vůbec někoho na sjezdovce potkat. Krásně jsme si zalyžovali, pak dali párek a pivo, pak zase lyžovali a pak zase dali pivíčko. Hubin s Dědkem zůstali ve 2 v příjemném bistru a trochu zapracovali na tamější zahrádce… odpoledních 15 stupnů k tomu opravdu vyzývalo.
Já jakožto designovaný řidič, jsem jel radši lyžovat a vyzvedl kamarády trochu popálené od sluníčko kolem půl páté. Večer do putiky a toužebně očekávaný příjezd zbytku libereckých skautů. Večerní party poměrně vydařená následovaná méně příjemným ranním vstáváním. A proč jsem vstával?
DEN 2: Abych jel třicet kilometrů severněji a v Harrachově splul řeku Jizeru. Zdá se to neuvěřitelné, že v pátek jsem v 15 stupních lyžoval a v sobotu během drobného sněžení a teploměru olizujícho nulu nasedal do raftu a jel vodu! Ale o to to byl větší PUNK. Parádní rozvodněná řeka, příjemná posádka a děsná zima na nohy. Cestou zpátky jsme se stavili v luxusní restauraci, kde jsem si dal exlusivní svíčkovou a v autě za chvíli usnul – s ohledem na počet hodin spánku v uplynulých dvou nocích, fyzické vysílení z lyžovaní a termoregulace na Jizeře není divu, že jsem se probudil téměř před barákem. Díky Alešovi a hlavně Kačce, že mě kráásně odvezli domů.
a to je koooneeec!!!
Duben 14th, 2008