Honzíkova cesta

Pokryto …

ultra krátký, samovysvětlující příspěvek popisuje dvě události, které se staly s odstupem jednoho roku ale jejich výsledek je více než potěšující. A bude znamenat můj comeback do Bydžova !!!!!

rok 2007 – Monika, já a sele

rok 2008 – Pavla, já a sele!!!

1 comment Březen 27th, 2008

Hana na prahu

nebo hana na Prahu?

Tak po několika voláních o nový článek tu mám jeden kratilinkatý o žití v Praze. Nerad to říkám, ale musím si postěžovat. Tak předně, od tý doby co jsem přijel z Německa a zaplatil plnou cenu za tříměsíční MHD kupón, mám s tímto prostředkem (veřejným – takže co se sám sobě divím, že jo) spíše problémy. Kolikrát jsem již čekal na tramvaj 26 a ona nejela, kolikrát si naplánuju přes idos jak se někam rychle dostanu a pak se tam dostanu pomalu a jinudy. Tak třeba dneska, přijdu na zastávku, projedou tři devíty, dvě pětky, pak dlouho nic a po dlouhých 20 minutách jede huráá tramvaj. Domu se dostávám po zdrcující hodině! Booože. To jsem mohl být autem v Táboře, v Teplicích, nebo v Hradci. Ale já jsem v Malešicích!

A ten smrad. Normálně do centra nelezu, ale teď jsem musel na I.P. Pavlova a tam se nedalo dýchat. A to jakože vůbec. Myslím, že moje plíce nativně vědí, jak chutná špatný vzduch (jsem ze severu) a vědí co je vysoká koncetrace oxidů síry a dalších sraček. Ale když není kyslík, tak to holt nejde. Bohužel sic vývoj jde kupředu, tisíce aut na magistrále se zatím bez kyslíku neobejdou, resp. s jeho nedostatkem se vyrovnají elekronické řídící jednotky motoru lépe, než moje biologická jednotka. No prostě hnus.

A poslední kapitola, kterou asi nejvtipněji adresoval Kraus před dvěma týdny v Uvolněte se, je zavedení těch rezidenčních zón. No nápad je to skvělej. Člověk zjistí, že to auto fakt nepotřebuje. Jak Kraus říkal, sice máte možnost zaparkovat před barákem, ale není s tím autem kam jet, protože tam, co jedu se zaparkovat nesmí. Mno a jak vypadá taková modrá zóna v praxi je vidět na téhle foto:

Přes den v ulici Španělská, 100 metrů od Muzea. Nikdo tam neparkuje! Proč taky. Nikdo tam nebydlí a ten kdo by tam rád zaparkoval nesmí. Takže jakožto chodec mám teď celou vozovku pro sebe a můžu se potácet na šířku ulicí. Jakožto řidič, vídám parkoviště u Flory a je mi smutno, protože opět kolegové představitelé vymysleli super věc, ale nějak nedomysleli jak to bude vypadat. Takže každé malé parkoviště je našlapané.

Takže abysme to shrnuli. Autem se nedá. Tramvají se dá, ale je to na dlouho. Na kole jsem to zkoušel a skoro pokaždý mě něco málem srazilo. Pěšky jsem jednou šel a dostal jsem 100 Kč pokutu za přechod kolejí.

Ale abych nebyl jenom negativní. Pomalu to vypadá, že začíná čas prací na zahrádkách, takže to nám třeba náladu pozvedne!!!!

(Jindřichův Hradec, 15.3.2008)

(kdo má dobrý prohlížeč = Operu nebo Firefox, může na obě foto kliknout pravým tlačítkem, dát zobrazit obrázek a uvidí ho celý a velký)

1 comment Březen 20th, 2008

Ich bin ein Berliner

Další ze školních povinností mě zavála podruhé během prvních 10 březnových dní do Berlína. A do Berlína jsem se nechal zavát železnicí, jejíž česká podoba mi je nesympatická již dlouhá léta. Kdo by čekal, že za kapsuvětrajících 2600 Kč pojede královským spojem, nebo nedej bože na čas, ten by se pletl. Anebo, že by byla nějaká slevička, když ten spoj, kterým chcete jet má už hodinu zpoždění už ve chvíli, kdy si kupujete lístek, se taky šeredně plete. A když už to všechno kousnete a pak přemýšlíte, co budete tu hodinu deset dělat na hnusným nádru než (možná) ten vlak přijede, narazíte na problém, že jediná volná je naprosto odporná lavice hned vedle houmlesáka a navíc v průvanu. Tak jsem to vyřešil po svém. Šel jsem do zařízení zvané ČD Lounge, což je normální čekárna, od které nelze čekat více než teplo, světlo a židli. ČD se však tváří, jakoby to by to byla oáza klidu, místo kam se rád člověk vrátí, na které bude dlouho vzpomínat a vyprávět o tom snad ještě vnoučatům. Tohle božské zařízení je vyhrazeno jen pro cestující první třídou, ale já jsem nějak měl potřebu za svých 2,5 kilo korun trochu si užít „luxusu“ první třídy a prostě jsem si tam sednul. A taky jsem to bral, že to je to nejmenší, co pro mě ČD mohou v takové chvíli udělat. Nikdo si mě nevšímal, tak jsem tam strávil tu hodinku a pak se vydal na cestu.

Cesta probíhala v klidu, jel jsem stejným vlakem jako minulý týden, takže jsem věděl, kde je zásuvečka a byl v klidu. Do Berlína jsem odevzdaně dorazil o 80 minut později, ve 22:30. Jakkoliv pozdě ale člověk vystoupí v Berlíně, čumí jak puk. No nádraží je prostě úžasný. Jakožto rodilý berlíňan (ich bin ein berliner) jsem se hbitě přepravil metrem na zastávku Richard-Wagner-Strasse, a odtud se nechal navigovat GPSkou. Už minulý týden mě tu docela vyvedla z brindy … Našel zarezervovaný penzion, jenž je příjemný tím, že se dovnitř chodí přes hospodu … hotel příjemný, příjemná sprška, méně příjemná hodina vstávání. Věděl jsem, že tu bude stávka pracovníků MHD, ale byl jsem v klidu, protože můj hotel je nedaleko (2 km). Po snídani jsem vyrazil. A překvapivě jsem vyrazil do docela hustého sněžení. To se v průběhu pár minut změnilo v drsnou fujavici. Takže jsem (opět s pomocí GPS) došel na univerzitu poměrně zasněžen a promočen. Na jednom rohu jsem zahlédl nápis, který propojil mé služební cesty do kruhu.

zatím všechno ok, jsem v klidu, nejedu v lihu … všechny fotky jsem pořídil svojí nokií, na normální foťák nebylo místo (měl jsem asi 10kg tiskových materiálů). Navíc bych ho v tomhle počasí asi stejně nevytahoval. Zatímco voděodolné Nokii je to jedno

Updated: den dva. Cestou na review druhý den ráno, mě překvapil jeden malinkatý detail na poštovních schránkách. A to, že tak, jako všechny české schránky mají dva vlezy, ale do jednoho se hází pouze dopisy po berlině a do druhého zbytek. Typicky německé. Jednoduché, levné a božsky efektivní. Ale na to ty pitomci u nás přijít nemůžou…

1 comment Březen 5th, 2008

někdy je lepší držet se při zemi

Po víkendu v Bydžově, kam jsem vyrazil proti větru na ples, který byl kvůli nedostatku proudu zrušen, byl moc fajn. Cestou jsem koukal na ty popadaný stromy a občas si v autě připadal spíše jako v plachetnici a volantem kroutil poměrně nezávisle na zatočení silnice. Pak jsem večer objevil jedno videíčko, který mě docela utvrdilo v tom, že i přes všechny strasti s větrem můžu být rád, že jsem byl pořád všema kolama na silnici a ne zrovna ve vzduchu, protože v případě takovýho přistání bych si asi trochu … na druhou stranu, ten pilot je asi vostrej

a tohle je taky docela pěkný … evakuace novýho Airbusu A380 … 873 lidi opustí letadlo za 77 sekund …

Add comment Březen 2nd, 2008